Vítám tě u článku, kde se podíváme na praktická čísla týkající se velikosti zahrady a její schopnosti uživit rodinu z pohledu pěstování vlastního jídla. V článku porovnávám jednotlivé velikosti pozemků, které jsou níže seřazeny od nejmenšího po největší. Ať už jídlo pěstuješ, nebo ne, dostaneš praktické informace, které ti pomohou ve tvé vlastní úvaze o pěstování vlastního zdravého jídla v souvislosti s potřebnou velikostí pozemku.
Já jsem zažil všechny níže popsané velikosti na vlastní kůži – od života bez pozemku až po hospodaření na několika pozemcích přesahujících velikost jednoho hektaru. O pozemky jsem se vždy staral já sám, s malými dětmi a pracovním nasazení na plný úvazek. Své chyby a zkušenosti bych ti teď rád předal tak, abys měl pro svoji úvahu o velikosti pozemku v souvislosti s pěstováním jídla další informace. Článek by ti mohl usnadnit vhodný výběr velikosti pozemku právě tobě na míru, zejména pokud se chystáš pěstovat své vlastní jídlo.
1. Život bez pozemku
Nemít k dispozici pozemek k pěstování je naprosto v pořádku. Některé životní situace k tomu přímo vybízí. Řešením může být pořizování kvalitních lokálních potravin. Tvoje peněženka může mít velkou sílu, pokud podpoříš drobného pěstitele a umožníš tak rozvoj jeho podnikání, a on ti na oplátku dá to nejlepší ze svých produktů. Za mě dávat peníze do oběhu s rozmyslem má velký smysl a hodnotu.
Já osobně také doporučuji pořídit misku na klíčení, která ti dodá čerstvou zeleninu i bez pozemku. Stačí malý prostor prakticky kdekoliv a v jakoukoliv roční dobu. Mně se osvědčilo místo na kuchyňské lince (díky potřebě pravidelně proplachovat) a nakličuji nejvíce v lednu a únoru (kdy je v přírodě čerstvé zeleniny nejméně). Klíčky nepotřebují půdu ani velký prostor, mají vysoký obsah vitamínů a enzymů.
2. Parapet / jedlý balkon
V našem malém bytě bylo jen jedno okno, ale i tam se vešlo několik bylinek, jako bazalka, petržel nebo řeřicha, a malé chilli papričky. Na balkoně jsme měli další rostliny v truhlících – například směsi listových salátů, roketu, rajčata, papriky, salátové okurky, jahody, ačokču, mátu a majoránku.
I na malé ploše lze získat poměrně velké množství potravin a můžeš zde také aplikovat principy přírodního zahradničení a kombinovat rostliny, patra, vertikální pěstování nebo postupné výsevy. Pro pěstování budeš potřebovat nádoby, pěstební substrát, pravidelnou zálivku a přihnojování.
Pěstování na balkonu a parapetech považuji za skvělý doplněk domácí kuchyně, zejména v oblasti bylinek a listové zeleniny.
3. Malá zeleninová zahrádka (kolem 50 m²)
Na malé zahrádce kolem 50 m² lze vypěstovat velké množství jídla – rodina může mít plnou soběstačnost v bylinkách a poměrně velkou soběstačnost ve většině druhů zeleniny. Listové druhy, jako jsou saláty, špenáty, rukola nebo mangold, budeš mít v přebytku a některé můžeš sklízet i v zimě. Stejně tak budeš mít dostatek bylinek, jako jsou petržel, pažitka, bazalka, tymián nebo máta. Bude také dostatek, nebo i přebytek, plodové zeleniny, jako jsou rajčata, papriky nebo okurky.
Okurky ti navíc nemusí zabrat při vertikálním pěstování moc místa. Některé druhy rajčat vytvářejí obrovské množství plodů na jedné rostlině. V sezóně můžeš být plně soběstačný. I v rámci dalších druhů můžeš být soběstačný v průběhu sezóny, ale už je zde prostorové omezení. Například větší množství mrkve a červené řepy už může být na úkor jiných plodin, např. cibule a hrachu. Na malé ploše je třeba zvažovat, zda tuto plodinu máme jako doplněk stravy, nebo pro uskladnění. Je třeba pečlivě vybírat plodiny a techniky pěstování.
U některých plodin se na plnou soběstačnost na takové výměře nedostaneš. Například u objemových „žroutů“ místa, jako jsou brambory, dýně a kukuřice. Ale i u těchto plodin lze vymyslet vychytávky a začlenit je i do nejmenší zahrady (pěstování brambor do výšky v bramborové věži nebo pěstování dýně na opoře).
Charles Dowding a Stephanie Hafferty ve své knize Zahradničení bez rytí uvádějí, že průměrný výnos na jejich zahradě Homeacres (Somerset, UK) činí cca 10 kg/m² za sezónu, cestičky včetně. Pro čtyřčlennou rodinu doporučují 46 m² intenzivně využitých záhonů. V České republice je vegetační období kratší a sklizeň je koncentrována do léta a podzimu. Celoroční výnos bude tedy nižší než v Somersetu, a proto by pro českou čtyřčlennou rodinu mohla postačovat zahrádka o několik desítek procent větší.
Nevýhodou malých zahrad je omezený prostor pro stromy a keře, což snižuje množství ovoce a ořechů, které lze pěstovat. Možným řešením je kombinace menší zahrádky s ovocným sadem, nejlépe co nejblíže v okolí. Z mé osobní zkušenosti nejsou velké vzdálenosti sadu od bydliště praktické – značně se pak komplikuje údržba a sklizeň, zvláště v případě mnoha druhů a odrůd ovoce, které dozrávají postupně.
Za mě je hlavní výhodou malého pozemku tvůj přehled – nerozptyluje tě spousta dalších činností a můžeš se věnovat detailu.
4. Střední zahrada (500 m²)
Takto velký pozemek umožňuje čtyřčlenné rodině plnou soběstačnost v zelenině a bylinkách. Z 50 metrů se jedná o velký skok – z významného doplňku stravy na významný zdroj skutečného jídla po celý rok.
Celkové výnosy se mohou lišit podle stylu pěstování, ale pokud budeme pěstovat intenzivním způsobem, dostaneme se na soběstačnost i ve strategických plodinách, jako jsou brambory, dýně, kukuřice, fazole a kořenová zelenina. Jedlé keře mohou být po celém obvodu pozemku, můžeme využít popínavé rostliny, jako je vinná réva nebo minikiwi. Na pozemek už se také vejde několik stromů – záleží na jejich velikosti. Pokud budeme brát průměrnou velikost koruny, dostaneme se na množství kolem 6 stromů (může být méně i více).
Pod keři a stromy se nám můžou prohánět slepice nebo kačeny. Zásadním faktorem bude skladování – tedy ideálně sklep, kvašení, sušení, zavařování a mražení.
Tato velikost je stále pohodlně zvládnutelná bez další mechanizace. Za mě je 500 m² nejmenší plochou, kde se už můžeme bavit o plné soběstačnosti v zelenině a bylinkách pro čtyřčlennou rodinu.
5. Velké zahrady (1 500 m² a více)
Velké zahrady umožní velkorysé rozložení plodin, více stromů, záhonů i ovocných keřů. Výměry nad 1 500 m² umožní luxusní soběstačnost čtyřčlenné rodiny.
Více metrů otevírá možnosti pro výsadbu dalších stromů, rozšiřování pěstovaných plodin i případný chov hospodářských zvířat. Pokud je ekosystém navržen dobře, zahrada nemusí být nutně výrazně náročnější na údržbu. Větší plocha ale klade nároky na mentální nastavení zahradníka – například na představu toho, co je „uklizený pozemek“. Bez jednoduchého systému a přijetí „nedokonalosti“ se velký pozemek velmi rychle stává zdrojem chaosu místo svobody.
V knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku Jaroslav Svoboda ze své praxe potvrzuje, že plocha 2 hektary půdy (20 000 m²) dokáže uživit zhruba 14 lidí na bezmasé stravě (včetně mléčných výrobků a vajec) a až 50 lidí při čistě rostlinné stravě. Pokud přepočítáme plochu na 1 500 m², vychází nám soběstačnost pro čtyřčlennou rodinu veganů.
Já osobně to vidím tak, že se u velikosti nad 1 500 m² bavíme o luxusní dlouhodobé soběstačnosti v zelenině i ovoci. Do takového pozemku umístíme už i menší hospodářská zvířata. Pokud se budeme bavit pouze o uživení (přežití), jedná se o plochy mnohonásobně menší. Pokud však zahradě věnujeme minimum času a chceme větší pestrost ovocných stromů a ořešáků, je ideální i větší výměra pozemku.
Často slýchám, že velká zahrada musí znamenat hodně práce a údržby. Někteří kolem mě nechápou, jak zvládám své pozemky. V pohodě i s dětmi a v plném pracovním úvazku. Mám po ruce permakulturní principy a design. Jejich aplikace v praxi mi umožňuje zvládat i hektarové výměry, aniž bych se nějak dřel, právě naopak.
Radka Votavová ve své knize Džungloidní zahrady uvádí doslova:
„Zjistila jsem, že v žádném jiném podnikání mi nikdo tak nepomůže, jako mi příroda pomáhá při tvorbě mého ráje. Pochopila jsem, že když přírodu nejdřív nechám, aby mi ukázala, jak to dělá ona, zvládnu i takto velkou zahradu sama, jednou ženskou silou. První, co však pro takový vývoj musíte dělat, je přestat zahradničit a začít zahradtvořit. A toho nejsnadněji docílíte tím, že nebudete zpočátku dělat nic, jen pozorovat, žasnout a obdivovat. Všechno ostatní se postupně vyloupne. Třeba to, že čím divočejší zahradu budete mít, tím méně práce s ní bude.“
Radka Votavová tvoří svůj vysněný džungloidní ráj na 1,16 hektaru v 500 metrech nad mořem.
Velká plocha ti umožní ubrat na intenzitě pěstování, už nepotřebuješ využít na maximum každý metr. Divoké druhy jedlých trvalek a dalších bylinek, velké množství ovocných stromů a keřů doplní tvoji intenzivně pěstovanou zeleninu. I u zeleniny je spousta vytrvalých druhů, jako například pór, cibule sečka, špenát, libeček nebo šťovík. Jiné druhy se zase samy vysemení, jako např. mangold, lichořeřišnice, rukola nebo pór. Rostliny jako medvědí česnek nebo vytrvalý špenát obsadí stanoviště a ty ho tam najdeš každý rok.
Je na tobě, jak velká část se ponechá divoká. V divoké části nezasahuješ vůbec. A právě tvé nezasahování způsobí, že se v této části bude krásně zadržovat voda, bude útočištěm pro ptáky a hmyz a bude zde stabilní mikroklima.
Já osobně vždy doporučuji mít radši kousek pozemku navíc. A pokud máš problém s uklízením a sekáním trávy, doporučuji ti přečíst můj článek o benefitech přírodní zahrady, kde se dotýkám tématu mentálního nastavení zahradníka. Možná právě tvoje přemýšlení pomůže změnit názor na to, co je uklizená zahrada.
Velice pěkně a věcně napsané.klobouček.